This life can be amazing - Get more and more strange..
Pátek třináctého. Nenormální den ! Zfetovali mě čajem a přiotrávili kávou. Zvládnu přelézat zábradlí ve francouzkém kabátě a na deseticentimetrových podpatcích, aniž bych zranila sebe či tvora v okruhu pěti kilometrů. Přesvědčila jsem se o existenci upírů. ( Jakto, že po šedesáti letech nestárne ? Znám tě ! ) Zbláznila jsem se, moje budoucnost je v háji. Toť přibližný rozvrh dne.

Ve škole jsem strávila jednu jedinou hodinu. Flákala jsem se a na rovnice se geniálně vykašlala. Měla jsem v hlavě jedinou věc - svoje podpatky. Když se teď dívám na svoje ofačované nožíšky, může vám být jasné, proč. Po té optimistické hodině nás třináct evil deváťáků jelo přecpanou linkou do Jihlavy. Do knihovny na besedu se spisovatelem, jehož jméno jsem si nebyla schopná zapamatovat. Yea, záhadolog a magor. Někdy si přečtu jeho knihu. Aspoň jednu, protože tím, jak mluvil mi připoměl můj styl spaní, muahah. Cynik ! Poznámka : Před besedou jsem stihla sprintit pro vanilkové latté, upřímně, necháu, proč jsem ho pila. Asi ze zvyku. Beseda skončila, lidi z ostatních škol na mě přestali čumět, zapnula jsem si mobil, vykráčela z knihovny. S nosem nahoru a sebevědomim dolu. Skvělé.. Společně s pseudopřítelkyněmi jsme skončily v restauraci na DALŠÍ kávě. Chtělo se nám na záchod a tam jsou záchody luxusní. Stejně tak, jako jídlo. Dali byste si hranolky za 119 káčé ? ( Počítala jsem si to ! ) Poznámka : Servírka byla arogantní. Byla jsem na ní hnusná a nedostala dýško. Cesta pokračovala do pizzerie. Poznámka : Servírka byla příjemná, dostala dýško. Dvacku. Následovalo rozdělení na dvě skupiny - Já a pseudopřítelkyně jedna jsme pokračovaly na akademii ( den otevřených dvéří. Dvéře byly zavřené. Otevřít jsme si je musely samy. Pche ! Drzost.. Klamání spotřebitele ! ). Poznámka: Fiktivní firma je kůl. Škola není kůl. Pro Blackie škola nevhodná. ( Ale stejně tam skončí, pokud neudělá příjimačky na gympl. Muáh - Skončim jako prodavačka v tesku. A postupem času se vypracuji až na pokladní. ) Pokoušela jsem si vybrat školu i na burze škol, na kterou vedly naše znova společné kroky. Poznámka : Všechny školy nevhodné. Půl druhého kilogramu letáčků poslouží na podpal.
Zapadly jsme do čajovny. Poznámka : Moje úlně, nekecám, první návštěva čajovny vůbec - Jsem nadšena ! Budu tam stálým hostem. Nepila jsem lepší zelený čaj. Halucinogen ! Co dokáže taková konvička.. Mnohé.
Bylo pět hodin. Byla tma. Vydaly jsme se na nádraží. Dvacet minu čekaly na linku. Linka přijela, řidič se nás snažil jakkoliv zabít. Ale Blackie přežila naprosto všechno. Stále žiju a kupodivu jsem ještě nezemřela !